| Možná jste tam byli, možná ne. Možná o nich víte… Žižkov žije sportem, přístupným všem generacím, pohlavím i rasám. A o čem je řeč? O Tišerově škole boxu. Pokud vás pěstní šerm alespon trochu zajímá, zajděte se k Tišerovi podívat. Budete se velmi divit, jak příjemná atmosféra vás obklopí – a to i přes to, že tělocvičny třeba vážně nemusíte. S trenérem Stanislavem Tišerem vám alespon část z toho přiblížíme. |
|
Stanislave, jak dlouho žijete na Žižkově a jaký k němu máte vztah? No, původem jsem plzenák, ale na Žižkově žiju už pětadvacet let, takže se tu již cítím jako doma. |
|
Co bylo prvním nebo hlavním impulsem k založení školy a co vše jste pro to musel udělat? V roce 1991 jsem ukončil profesionální kariéru… no a znáte to, box mi začal chybět. Navíc mě sužovalo, co jsem viděl kolem sebe a na ulicích, a tak mě napadlo založit školu boxu. Nejprve hlavně pro mladé lidi z ulice. Přišlo mi, že když jim místo drog nabídnu nějaký jiný ventil, pomohu jim. Školu jsem založil v roce 1994 a začátky opravdu nebyly lehké, ale asi jsem měl štěstí na situaci ve společnosti, která nahrávala Romům. Vznikalo v té době spousta různých sdružení, a povedlo se. |
|
Jak je to s dotacemi a finanční pomocí v posledních letech? Není to lehké již od počátku, ale radnice Prahy 3 nám velmi pomáhá. Navíc s ní velmi úzce spolupracujeme, pořádáme turnaj o Pohár města Žižkova a podílíme se na akci Tanec ulice. Od mých začátků tady se určitě hodně změnilo. |
|
Na co jste po právu hrdý? Co se vám opravdu daří? Mám několik kluků, kteří se dostali do extraligy… dokonce tu mám i jednu nadějnou holčinu… A navíc se nám podařilo zahájit přátelská setkání s Berlínem, kde jsme loni byli, a doufám, že se nám letos podaří jet tam ve větší sestavě a udělat turnaje typu Berlín versus Žižkov, které se dostanou více do povědomí. Ale abych to upřesnil, klub je pro všechny… Mám tu lidi, co si přijdou zasportovat a odreagovat se a současně i kluky, kteří boxují například za tým českých Budějovic, a připravuji je. |
| „V klubu najdete všechny věkové kategorie, národnosti i pohlaví, profesionály i amatéry.“ |
|
Nyní trénujete v jiné budově, nabídlo se nynější místo jaksi samo, nebo jste dlouho sháněli a proč? Tady v Cimburkově ulici jsem původně začínal… Byla tu zvláštní škola, a když jsem neměl prostor, napadlo mě, kde jinde začít než tady a oslovil jsem zdejší ředitelku a vyšli jsme si vstříc. Pak jsme asi 2 roky působili v Libni, dále v Tesle Sokol a nakonec jsme skončili v nebytových prostorách na Havlíčkově náměstí, které nám po několika letech poskytla Radnice Prahy 3. Už se o mě vědělo, vyšly články, média se zajímala… Tyto naše prostory jsou momentálně v rekonstrukci, která by měla skončit v březnu, ale moc se na ně zase těšíme, protože chci vše pojmout jinak a vyzdobit to v retro stylu – se starými plakáty, vzpomínkami na časy aktivního boxu. |
|
Budete mít nové prostory. Připravujete si už nějaké asistenty, nebo budete i nadále vést svou školu boxu sám? Ano, mám tu několik dobrých kluků, z nichž chci udělat své pomocníky. Oba jsou Romáci, jedním z nich je Marián Kováč, na kterého jsem velmi hrdý za to, co dokázal. |
|
Máte nějaký případ, kdy se vám díky tréninkovým aktivitám povedlo někomu výrazně pomoci a naopak, kdy se to nepovedlo a proč? Opět se musím vrátit k Mariánovi, je u mě už deset let. Když se mi poprvé ozval, bydlel tehdy v Neratovicích, byl nezaměstnaný a fetoval. Nyní je již čistý, žije s družkou, bývalou pedagožkou, pracuje jako popelář… ale hlavně výborně boxuje a mám v něm velkou oporu. A k neúspěchům? Víte, pro mě je úspěch, mám-li tu někoho třeba jen 2 roky a je čistý a bez drog. |
|
Jsou podobné školy, jako je ta vaše, i v jiných částech Prahy? Jinde v Praze školy boxu jsou, ale bývají soukromé. Kromě klasického boxu se zaměřují například i na thajský box. A jejich nevýhoda? Jde o komerční školy, které nepracují s rizikovou mládeží a se sociálně slabými nebo znevýhodněnými tak, jako já. U nás tito lidé neplatí členský příspěvek a navíc myslím, že jim pomáháme i přístupem – nedělám rozdíly. |
|
Kdo je Stanislav Tišer |
