má osm sourozenců.
V
osmnácti letech přesídlil do Prahy, rychle se prosadil do československé boxerské
špičky ve váze do 54 kilogramů.Box byl tehdy mezi místními diváky dost populární, na nedělní utkání přišlo tehdy do Lucerny dva, nebo tři tisíce diváků, z Tišera se stala známá persona. Na reprezentační dres si ale musel počkat. "Když si měli vybrat mezi mnou a bílým klukem, kterého jsem pravidelně porážel, vybrali si jeho". Díky svému úsilí a podpoře trenérů se nakonec do reprezentace dostal a vyhrál několik turnajů v zahraničí. V roce 1984 měl jet na olympiádu do Los Angeles, ale tehdejší ČSSR ji nakonec bojkotovala. Krátce na to měl potíže se zákonem, popral
se s vyhazovačem, který na
diskotéku nechtěl pouštět "černé" a Tišer strávil pár měsíců ve
vazbě. Nakonec dostal podmínku. Profesionální kariéry nechal na začátku 80. tých
let, ale ještě nyní má nabídky z profesionálního ringu, občas nad nimi
přemýšlí. Největší radost mu dělá jeho 14 cti letá dcera, úspěšná žákyně
jazykové školy. V minulosti si rád zašel na fotbal, fandil Slavii a Viktorce Žižkov. V současné době se už na stadion bojí jít. Ví, že by tam mohl narazit na skiny a přes dobrou trénovanost by při svém drobném vzrůstu neměl proti jejich přesile šanci. Na záběrech z
prvomájové demonstrace skinheadů uviděl pár kluků, které zná ze
sportovního prostředí. " Vždycky jsme spolu docela dobře vycházeli ateďka
řvou po ulicích, ať jdou cikáni do plynu" říká s úžasem a rozhořčením v
hlase. O.Š.
